TOM 1419 OTROKOVICE Katolický turistický a tábornický oddíl

„Vyzýváme poslední účastníky letu na Seychely, aby se dostavili k letadlu. Za pár minut odlétáme!“
… a tak začala naše cesta za dobrodružstvím, za zábavou, za kamarády, za nejskvělejšími zážitky na dlouho očekávaný tábor, který se letos konal na novém tábořišti poblíž menšího městečka Bánov.
Letadlo zvané „autobus“ asi za hodinku konečně přistálo. A tak mohly začít naše první zážitky letošního tábora.

Hned po příjezdu jsme se vybalili a většina poté šla pomoct vedoucím s dokončením tábora, ať už to se stavbou sprchy, shrabáním větviček po táboře nebo s chystáním večerního táboráku. Byla potřeba dodělat a nachystat spousta věcí, ale díky všem, co se zapojili, bylo vše hotové za chvíli. Po večeři následoval první nástup, při kterém jsme se pomocí pasů, které jsme obdrželi od vedoucích, rozdělili do skupinek nebo spíše rodin. Byli to Doubravovi, Polníkovi, Bolovicovi, Roháčovi a v neposlední řadě Zabudišovi. Pak už následoval táborák, spousta písní a Kovka nám přečetl první povídku ze své knížky. A abych nezapomněl, po večerce vedoucí chtěli zprovoznit stroj, který nás měl přemístit na Seychely. Jenže vyskytla se chyba a my se na druhý den probudili úplně v jiném státě, než jsme původně chtěli. Opakovalo se to každý den a my jsme místo nádherné pláže na Seychelách byli každý den někde jinde.

 Ocitli jsme se opravdu ve spoustě zemí. Byli jsme v Japonsku, Číně, ve Velké Británii,  Kanadě a ve spoustě dalších zemí a dokonce nás i navštívila výprava Templářů. Zkrátka řečeno během 14 dní jsme procestovali celý svět. Hráli jsme spoustu her ať už to hledání trojské Heleny, zápolení na paralympiádě, závodili jsme ve formuli 1 anebo jsme se zúčastnili módní přehlídky. Vše bylo super, jen počasí nás trochu trápilo, ale nám zkušeným táborníkům přece trocha vody neuškodí! Vykopalo se pár járků, nasadily se gumáky a mohlo se pokračovat dál v rozjeté zábavě. Také nechyběly výlety. Vydali jsme se na rozhlednu zvanou Velký Lopeník, kde jsme si opekli špekáčky a poseděli u ohně. Také stojí za zmínění ztráta pár táborníků při cestě zpět, ale vše se vyřešilo a naštěstí se všichni našli. Také jsme se vydali prozkoumat městečko Bánov a dokonce se i někteří odvážlivci po menším výletu okoupali v blízké přehradě Ordějov. Stala se i dvě nepříjemná zranění – zlomený prst a zlomená klíční kost. Byla zde i spousta vos a z toho plyne, že byly mraky štípanců a tak se naše milá a hodná doktorka Evča nenudila :).  

 A jak vlastně celé naše cestování dopadlo? Náš zdatný Karel opravil přístroj na cestování a my se po chvíli napětí dostali na dlouho očekávané Seychely! Vše se schylovalo ke konci a nás čekal večerní nástup s konečnými výsledky bodování skupinek. Dlouhá chvíle napětí a už se vyhlašovalo. Každá skupinka dostala svou sladkou odměnu :). Poté jsme udělali pár fotek a šlo se vše chystat na poslední táborák, kterému říkáme ŽRANICA. Jedlo se, pilo se a zpívalo celý večer. Byl to hezký večer. Ale vše jednou skončí a i náš tábor se chýlil ke konci. Následoval poslední den. Hned z rána jsme začali balit naše kufry a krosny. Pak za námi dojela zdatná výprava těch nejsilnější chlapů z Otrokovic a pomohli mám sklidit a uklidit celý tábor. Rozebíraly se stany a sprcha, zakopával se latroš, shazovalo se tee-pee a hangáry. Vše už skončilo a my se přemístili k autobusu. Naložili jsme kufry a vydali se směrem domů…  

Touto cestou bych chtěl za všechny poděkovat kuchařkám a kuchařům, kteří se starali o naše hladová bříška. Také bych chtěl poděkovat všem vedoucím za super program, za skvělé hry a prostě za vše, co pro nás udělali. A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat vám dětem za super bandu, co jsme udělali, protože bez pořádné party děcek by to nebylo ono. Doufám, že na tábor budete vzpomínat v dobrém a že se příští rok zase potkáme!!!  

Ciki ciki cak – hoj hoj hoj – ciki ciki cak – hoj hoj hoj – ciki ciki cak – hoj hoj hoj – AHÓÓÓÓÓJ!

Denis Bilík