Čas se nachýlil a já jsem se měl opět zúčastnit ministrantské formace miniforu. Na nádraží jsem byl v pátek 6. 5. kolem 17.00. Nasedám do vlaku, ale jaké překvapení se mi skýtalo hned v prvním kupé, které jsem míjel. Více než polovina kluků z miniforu v jednom kupé. Neváhám a otevírám dveře. Po pěti minutách zdravení a takových těch řečí jako jak je nebo jak se mají rodiče, jsme přešli k tématu, nač nám budou v následujících třech dnech ministrantské obleky.
Okamžitě po šťastném přistání v Olomouci vyrazil směr arcibiskupský kněžský seminář. Po příchodu a opětovné zdravici s organizátory kurzu a tamním kaplanem jsme se rozdělili podle místa ubytování. Já jsem již tradičně zabral jeden třílůžkáč u orlího hnízda, což je takový krapet nestabilní kamenný balkónek. Následovala večeře alias chleba se sýrem a zbytky od oběda. Po chutném zavináči se Franta (hlavní kápo) ujal slova. Na řadu přišlo opětovné uvítání a seznámení s programem. Následovala modlitba a odchod do kaple, kde nás připravili na mši následujícího dne, modlitba a hra. Tento večer nás čekala menší změna programu, a to kvůli konviktu, který má povinné sledování hokeje a zabral televizní místnost. Nám nezbylo nic jiného než se k nim přidat v podpoře našich proti Slovákům. Pozdě večer modlitba a menší výprava do kuchyně na pozdní svačinu, kde jsem se téměř srazil s panem kaplanem. A šlo se na kutě.
Druhý den byl dost nabitý: ráno vzbuzení, ranní chvály z breviáře, ranní modlitba a snídaně. Po snídani jsme si zabalili ministrantský oděv a po krátkém semináři, jak správně složit rochetu, jsme vyrazili na spěšnou prohlídku města - návštěva kostela svatého Mořice, Sloup nejsvětější trojice a katedrála svatého Václava. Tam jsme se oblékli a nastoupili před lavice, které byly vyhrazeny pro kněze. Netrvalo dlouho a nám všem došlo, co se bude dít - udílení ocenění zasloužilým farníkům. Mše probíhala v dokonalém pořádku, ale přišlo mi, že tam stojíme pouze na okrasu, protože při mši přisluhovali pouze kněží a my jsme tam jen stáli a vše z bezpečné vzdálenosti sledovali.
Po mši a slavnostním udílení jsme šli navštívit kapli, kde byl svatý Jan Sarkander umučen. Pak byl oběd a po obědě jsme dostali na vybranou dvě alternativy. Buďto půjdeme na věž kostela sv. Mořice, nebo budeme hrát florbal, což je obdoba hokeje. V konečném stavu hlasování 8:1, kterou jsem prohrál, se šlo na tu věž. Jenže já a výšky, to nejde do hromady. Prostě je to neslučitelné. Můj rekord byla polovina železné konstrukce, která vedla až na vrchol, a tak jsem uvízl v takovém mezipatře se zvony. Po návratu kluků seshora jsem lezl dolů. Dole nám otec koupil zmrzlinu, což v parném dni přišlo docela vhod. Po návratu do semináře jsme se cestou srazili s bohoslovci, kteří nám řekli, že máme pět minut na to, abychom se převlékli. Šlo se do parku a po návratu z parku jsme probírali liturgiku východní církve.
Po velice zajímavém výkladu jsme poobědvali. Následovala příprava na mši, modlitba, večeře a malé překvapení od Franty, který letos naposledy vede tento kurz - promítání filmu Tetovaný s Luisem de Funesem a občerstvení. Po filmu se šlo na kutě.
Ráno probíhalo tradičně: Ranní chvály, modlitba, mše, kde jsme si za celý víkend poprvé zaministovali a snídaně. Po snídani hodnocení a po hodnocení balení. Rychlý oběd a menší sprint na vlak. Než jsem se ve vlaku trochu rozvalil, tak jsem viděl první známky Otrokovic.
Tento kurz doporučuji každému staršímu ministrantovi.
Jan Ondřich (Feďa)
Komentáře
Poslat nový komentář