Potáborovka

Akce:

Potáborovka

Potáborovka DŘEVOHOSTICE

1.den - PŘÍJEZD

Sraz byl v 15:10 na vlakáči v Otrokovicích. Na Potáborovku jeli skoro všichni vedoucí a instruktoři,kteří byli na táboře až na pár výjimek. Další účastníky tvořily téměř úplně holky, kluci jsme tam byli jenom my tři (Já, Vojcek a Jircek). Výsledek byl ten, že se nás sešlo méně, než jsme si všichni mysleli. Ale nevadí, mohli jsme vyrazit.

Nejprve jsme jeli rychlíkem natěsnaní v chodbě u coupéček do Přerova a odtud jsme přestoupili na autobus a ten nás dovezl až do našeho cíle do Dřevohostic.

Od zastávky jsme ušli asi 400 m, až jsme došli k místní faře. Tam nás přivítal otec P.Artur a ten nás posléze ubytoval. Naše ubytování představovaly 4 pokoje : jeden 4-lůžkový dole (ten byl nás, kluků), druhé dva nahoře (v jednom bydlely holky a v druhém vedoucí od holek) a třetí dole (tam bydleli vedoucí od kluků).

Po následném vybalení věcí a zabydlení se jsme se shromáždili a zahráli si 1. bodovanou hru, ve které jsme hledali papírky se jmény a tím jsme se rozdělili do 3 skupin: Socky a.s. , Piráti z Karibiku a Kaše z prášku (tyto názvy jsme si vymysleli až později). Následně jsme hráli spoustu skupinových her.

Po všech těch hrách jsme dostali hlad a tak následovala večeře. Dostali jsme radu, že do sebe máme nejlépe něco málo dostat, protože to budeme dále potřebovat.

A jak by ne, následovala stezka odvahy ! Cílem bylo jít po svíčkách, číst vzkazy a dojít k osvícené soše Panny Marie a tam se na papír podepsat. Ovšem, nebylo to jen tak lehké. U 1.překážky naráz bouchly plechové vrátka. Za nimi u altánku na vás někdo vybafl. Dále někdo tajemně pískal, další se ukryl za rohem kostela a Karel se skryl ve křoví u sochy. Naráz vyskočil a málem vás zalehl.

Po stezce odvahy jsme se pomodlili a šli na hygienu a potom spát. Večerka byla kolem 22:30. Po ní jsme ale skoro všichni kecali a ti nejvytrvalejší (Vojta a Já) a některé holky nahoře jsme vydrželi až do 3:30 ráno. Protože my jsme měli místo dveří jen závěs a holky měly jen tenkou stěnu s průchodem, vedoucí od holek to vše slyšely a třikrát museli vstát. Nakonec to dopadlo tak, že se skoro nikdo z nás všech vůbec nevyspal.

3.den – odjezd

„Budíček, honem vstáváme, jde se do kostela !!!“, ozvalo se v 7:00 po celé faře. Původce tohoto neklidu byla Helča, která nás pobízela k rychlé aktivitě, neboť za půl hodiny začínala nedělní mše ve zdejším kostele a my jsme téměř zaspali. Po včerejším náročném herním dni, který byl hlavní náplní celé Potáborovky, se drtivé většině nechtělo pomalu ani hnout prstem, natožtak

vylézt z vyhřátých spacáků.

Nakonec jsme vše ale naštěstí stihli, někteří i s pár buchtami v sobě a když jsme přišli do kostela, bylo za čtyři minuty půl osmé a ihned poté začala již zmíněná mše.

Po mši jsme si dopřáli pořádnou snídani složenou z buchet a po ní jsme se dali do úplného úklidu celé fary. Vysbírali jsme všechny papírky a měli jsme i povysávat, ale k našemu štěstí se pokazil vysavač. A k tomu všemu kolem chodil Čambus a popoháněl nás slovy: „ Do toho, kluci opálení !“, což byl jeho už velmi známý výrok. My (Já, Vojckůl a Jircek) jsme ale moc opálení nebyli a už nás to přestávalo bavit. A tak jsme Čambusovi vždy jeho výrok opětovali slovy: „Co ty, kluku spálený“. No, byla to prostě sranda.

Po řádném úklidu bylo vyhlášeno osobní volno a došlo na BANG!. Konec volna se ale zvrhl ve rvačku Tyran (Lajcek) vs. My tři. Vše se odehrálo v našem pokoji. Vyhrál jak jinak Lajcek, který byl pomlácený od polštářů a také skončil v „díře“ – ulička mezi 1. a 2. postelí, ale šlo pouze o naše pobavení.

Po poněkud netradiční zábavě jsme byli svoláni do našich třech potáborových teamů a zahrála se poslední bodovaná hra. Následovalo krátké volno a pak bylo vyhodnocení celého našeho snažení. Vyhrála Kaše z prášku s 25 body, druhé byly Socky a.s. a poslední byli Piráti z Karibiku. V podobě odměny byly sladkosti jako Margot Snack nebo Kit Kat.

Jako vždy nakonec následoval odjezd domů. Šlo se na nedalekou točnu autobusů. Odtud jsme se přemístili autobusem do Přerova na nádraží. Odtamtud nás svezl vlak z Břeclavi do Otrokovic na vlakáč. Rozloučili jsme se společným pokřikem a rozešli se do svých domovů.

Na tábor jsme zavzpomínali určitě skvěle a jak jinak, nechyběla ani sranda.

Olda Tihelka

Secondary links

TOM 1419 OTROKOVICE Katolický turistický a tábornický oddíl

Hlavní menu

Přihlášení

Navigace

Fotogalerie

Náhodný obrázek

Nahodné album

Lukov

Statistiky

Komentáře

Poslat nový komentář

Děkujeme za podporu