TOM 1419 OTROKOVICE Katolický turistický a tábornický oddíl

PÁTEK

V pátek brzo ráno jsme se vydali do Sloupu v Čechách. Konala se tam již tradiční soutěž oddílů. A my, jako správní reprezentanti našeho oddílu, jsme se museli samozřejmě zúčastnit. Naše hvězdná sestava byla: Denis (jáJ), Čak, Jindra, Peťa B., Feďa a LAJCEK. Jeli jsme jak jinak než vlakem. Naše plány byly takové, že jsme vyrazili dřív, abychom měli čas projít si naše hlavní město Prahu. Měli jsmě přibližně 5 hodin, což bylo super. Stihli jsme si projít spoustu známých památek, např. sochu sv. Václava, Prašnou bránu, orloj a také Karlův most. Na Karlově mostě jsme se zdrželi trošku déle z důvodu takového: jeden nejmenovaný člen naší výpravy Čak si vzpomněl, že má naše dobrá kamarádka Evča L. narozeniny. Tak ho napadlo, co kdybychom nechali Lajcka nakreslit malířem jako karikaturu. Samozřejmě já byl pro a ukecali jsme i ostatní a složili jsme všechny prachy, co jsme měli a zaplatili toJ. A jelikož jsme pohlední kluci, dostali jsme slevu 50 Kč a já dostal spešl tužku od malíře (samozřejmě zdarma, jinak bych to nebralJ). Takže bylo na čase se vracet pomalu směr nádr. No jelikož nejsme žádné socky a ještě jsme měli pár těch drobáků po kapsách, stavili jsme se v mekáču na menší sváčuJ. Poté už jsme kvapem valili na nádr jeli metrem kamsi daleko na další nádr a z toho nádru jsme jeli busem na další nádr a z toho nádru jsme jeli konečně do Sloupu na místo soutěže. Chvíli nám, teda Lajckovi, trvalo, než zjistil, kam teda vůbec máme jít, ale Láďa nezklamal a konečně nás dovedl do cílové stanice. Asi op hodince volného programu to všechno vypuklo. Byli jsme přivítáni a začalo se prezentovat. Ale beztak nejlepší byla naše prezentaceJ. Já, jakožto inteligentní člověk, jsem měl s Pepkem něco říct k té prezentaci. Toš jako chtěli jsme se pochlubit, že máme živý betlém a ža opuštíme anděla z kostelní věže, tak jsem tedy začal:…každým druhým rokem pořádáme pro veřejnost živý betlém a naší kuririori…no naší největší kuriorizit…no prostě naší největší zajímavostí je anděl, kterého pouštíme z věžeJJJ. No to byste prostě museli slyšetJ. Když odprezentovaly všecky oddíly, následoval menší testík našich znalostí. Tak jako nějak jsme to natipovali a poté jsme byli hezkým přáním na dobrou noc vyprovázeni do svých pokojů.

Denis Bilík

 

NEDĚLE

V neděli jsme se probudili a někteří si už začali balit balit. Čak mezitím jel za tetou a my uklízeli, ale hlavně uklízel Denis. Já a Feďa jsme mezitím pomáhali Lajckovi chystat snídani. Pak jsme se šli dosnídat a někteří dobalit. Pak jsme se přichystali a šli ještě na chvíli do herny. Pak jsme nasedli do auta kamarádů a jeli jsme na zastávku. Jak jsme dojeli, tak jsme viděli Billu. A protože nám zbývalo ještě přes hodinu času, tak jsme tam šli. Jak jsme tam šli, tak najednou na cestě vidím velikou mrtvou krysu. Ale došli jsme tam všichni ve zdraví. První, jak jsme vešli dovnitř, tak jsme si všimli shnilé dýně, něco jsme pokoupili a šli za Feďou na zastávku. Pak Lajcek vytáhl karty a zahráli jsme si Prší. Samozřejmě vyhrál Lajcek. Pak jsme nastoupili do busu a všechny nás to nějak uspalo, dokonce i Laďu. Pak jsme vystoupili a šli na metro. Z metra jsme spěchali na vlak, ale ten nám o minutku ujel, tak jsme hoďku počkali. Za tu hoďku jsme snědli opravdu hodně rohlíků. Sice nám trochu pomáhalo asi tak 50 holubů, ale ty krmil především jen Denis. Jak jsme se najedli, tak jsme šli konečně na vlak. Ten jsme tentokrát stihli a tak jsme si našli volné šestimístné kupé, kde jsme se uvelebili. Začali jsme se celkem nudit, tak jsme si zahráli pár praštěných her a pak Lajcek vytáhl notebook a řekl, že se podíváme na film. Ale protože tam skoro nešel slyšet zvuk, tak to vypnul a začal si hrát flat out 2. To se nám zalíbilo, a tak jsme si zahráli taky. Ale protože měl už Lajcek slabou baterku, tak jsme museli skončit, což už ani nvadilo. Pak jsme zahájili další hru, ale ta byla divná, tak jsme toho nechali. Potom jsme přestoupili a potkali jsme skupinku z „21“, která taky cestovala domů. Zase jsme spěchali na vlak, kde už ale nebylo místo, tak jsme museli být v uličce. Protože jsme se už těšili domů, tak jsme byli netrpěliví a začali jsme dělat menší borčus. Ale za chvíli jsme přestali, protože jsme se už blížili. Potom jsme konečně dojeli do Otrokovic a začali se rozcházet a tak to končí!!!!!