TOM 1419 OTROKOVICE Katolický turistický a tábornický oddíl

Cesta na daleký sever

Rok se pomalu otočil, prázdniny utekly a my stojíme v hale otrokovického nádraží nevědomi si dobrodružství, které nás brzy čeká. Je 28. 10. 2010, vcelku chladné počasí, teplota mírně nad nulou.

Nervózně podupuji po hale. Ozvalo se hlášení o našem vlaku, téměř okamžitě si nasazujeme krosny krom jednoho experta s kufrem (ti dnešní turisti vážně neví, co si vzítJ“) a než si uvědomíme pochod času, už musíme vystupovat. „Á, Pardubice, město perníku a chemiček, tady se zdržíme,“ pronesl Kovic. Já jsem byl z cesty unaven, tak jsem si koupil kafe a poslouchal takový ty chlapský kecy, co tam Palác vedl. Nové hry, staré hry a další ryze klučičí věci. Mladý Luke Hartmann si šel do bufáče na nějaké pořádné jídlo, no mě to moc chytré nepřišlo, protože vzhled stánku byl docela děsivý.

Kovic přerušil naši vcelku záživnou debatu o Heroes 3 povídaje s chlapeckým úsměvem na rtech: „Jde se ven.“Toto prohlášení se setkalo s nepříjemnou kritikou. Co naplat. Zahráli jsme nějaké hry o body a poté se podívali na hodinky. „Vlak brzy přijede,“ řekl Žán, „musíme na nástupiště!“ Běželi jsme rychle, že by se i Zátopek červenal. Nasedli do vlaku a jeli směr Liberec. Z vlaku do šaliny, jak tomu Kovic říkal, a směr fara jsme se kolébali v sedadlech (ti lepší jeli ve stoje). U fary naše bušení nenašlo odpovědi, a když už to chtěli slabší jedinci vzdát, tak se objevila místní farnice a otevřela nám.

Ubytování bylo kupodivu luxusní. Rozdělali jsme si pohovky, vybalili a šli do parku. Tam jsme hráli další etapu her o body. Brzy se setmělo, tak nám byla dána demokratická volba. Zvolili jsme si hru na schovávanou a to téměř jednoznačně. Krom malého vyrušení od nějakých holek, které byly ubytovány kousek od nás a chtěly Denisův autogram, hra probíhala v klidu. Začalo se smrákat, a tak jsme se vydali směr fara. Chvíle klidu, večeře, hra městečko Otrokovice, tj. městečko Palermo, kde obyvatelé jsou všichni psychopati (fakt sranda) a spánek, na který jsme se tak těšili.

Pátek nebyl dnem klidu, jak jsem čekal. Ráno nás vzbudili a poslali na snídani. Mělo se jít na Ještěd, ale vzhledem k časové tísni se šlo pěšky skrz Liberec do zoologické zahrady a poté do zábavního parku Babylón, kde jsme si užili kupu srandy. Ale čas se nachýlil a my jsme byli nuceni opustit akvapark a běžet na šalinu. Na faře jsme povečeřeli a šli spát.

Sobota byla ve znamení výšlapu na Ještěd. Já dorazil jako první, po mně Olcek. Hodně foukalo, tak vedoucí navrhli, ať sejdeme níž a naobědváme se. Měli jsme před sebou dlouhou cestu skrz celý Liberec. Když už se stmívalo a my jsme stáli na křižovatce a nevěděli kudy, rozhodl se Kovic jít na výzvědy. Nakonec jsme správnou cestu našli a s malou přestávkou na nákup v Bille jsme šli směr fara. Cesta byla dlouhá, a tak jsme se jí snažili zkrátit co nejvíc. Pouštěli jsme si hudbu na mobilu a tak podobně. Nohy bolely, ale když se přede mnou objevila silueta kostela, srdce ve mně poskočilo a nová síla mi pomohla přidat do kroku. Posledních 500 metrů jsem běžel. Po odemčení fary jsme si shodili batohy na postele a někteří z nás šli po večeři spát.

V neděli jsme si sbalili bágly a kufr, uklidili po sobě a šli na mši. Měli tam fakt krásnou kapli, postavenou v moderním stylu. Po mši jsme čekali na pár opozdilců, pomohli sníst, tedy uklidit jejich přebytečné koláče. Dali jsme si čaj, ti starší kafe. Hodili krosny na záda a šli již naposledy směr šalina. Z ní do nádraží a posléze i do vlaku. V Pardubicích přesedáme. Tam se také odehrálo vyhodnocení. Vlakem směr Olomouc, opět přesedat a směr domov.

Tato akce byla fyzicky dost náročná, ale kdybych dostal šanci se jí zúčastnit ještě jednou, tak neváhám a sbalím si krosnu. Chtěl bych touto formou poděkovat vedoucím za náročnou přípravu a hladký průběh celé akce.

Jan Ondřich (Feďa)

LIBEREC DEN PO DNI

ČTVRTEK

Pí pí pí, ozval se budík v 5:30. Jindy bych po něm asi něco hodil, ale dnes jsem byl rád, protože to byl začátek naší akce. Věci jsme měli nachystané již včera a dnes ráno jsme si dobalili jen nějaké drobnosti. Sraz byl až v 7:30, ale my jsme z Tlumačova přijeli v 7:35, protože náš vlak měl zpoždění. Hned, jak jsme vystoupili z vlaku, museli jsme nastoupit do dalšího, ale to už jsme nastoupili úplně všecii s vedoucími Kovicem a Žánem. Ve vlaku jsem zjistil, že jedu já, můj bratr, Denis, Feďa, David, Rosítko, Marek, Vojta, Luke a Olcek. Než se uvolnila místa v kupéčku směrem na Pardubice, uběhla minimálně jedna hodina.  Potom už cesta ubíhala rychleji, avšak pořád trvala celé 2 dlouhé hodiny. Když jsme dorazili do Pardubic, kde jsme přesedali, měli jsme asi hodinu a půl času, vyšli jsme ven atam jsme se dozvěděli rozdělení skupinek na celé 4 dny. Hned od začátku jsem věděl, že naše skupinka nemá skoro žádné šance na výhru, ale co se dalo dělat. První hra byla lehká, jen jsme měli skákat z jedné strany vyhraněného pole na druhou. I přesto, že to bylo lehké, projeli jsme to. Druhá hra byla o něco těžší. Na nádraží byla na stěně velká mapa a z ní jsme si museli zapamatovat co nejvíce názvů, a poté jsme měli vyběhnout ven, kde zapisoval David (který byl vzápětí vystřídán mnou a zapsat všechny názvy, které jsme si zapamatovali. Hra nebyla dlouhá, čtyřminutový limit vypršel brzy. Výsledek nám zatím nebyl znám, no a potom nám už jel vlak. K mé velké úlevě byla některá kupéčka volná. Další dvě hodiny trvalo, než jsme se dostali do jednoho zapadákova, jehož jméno si už nepamatuju. No, a protože ČD jsou nespolehlivé, k další stanici jsme museli dojet busem, no a z tama už jsme jeli konečně přímo do Liberce, což netrvalo dlouho. Vlak se zastavil, my jsme vystoupili a šli jsme čekat před nádraží na šalinu. Než přijela, otravovali jsme Feďu. K našemu překvapení jela šalina až před naši faru, kde jsme byli ubytováni. Dojeli jsme, vybalili se, pojedli a šli ven do nedalekého parku. Po cestě jsme viděli informační středisko, nic moc, ale vedle něj ve výloze stálo něco opravdu krásného – 3 auta značky Porsche. Nádhera… A to už jsme byli v parku. Hrály se etapové hry a potom jenom schovka a najednou byl večer. Unaveně, ale spokojeně jsme došli z parku na faru. Před spaním jsme se na Denisově dvd dívali na Harryho Pottera 6, ale potom jsme šli už na kutě.

Palác

PÁTEK

Ráno nás vedoucí probudili a řekli, ať si sbalíme věci na výlet, že půjdem na Ještěd. Nikomu se samozřejmě stávat nechtělo, ale nakonec jsme teda vstali a začali si balit. Když jsme byli nachystaní, šli jsme na snídani, na kterou jsme měli dobré buchty. Jenže jsme zjistili, že nám ujela tramvaj, tak vedoucí rozhodli, že místo výletu na Ještěd se půjdem projít po Liberci a navečer se půjdem okoupat do Babylonu. Všichni byli tímto návrhem spokojení. Po snídani byla hygiena a pak už jsme šli. Cestou jsme se chvíli bavili o různých Aqaparcích a podobně. Cesta nám docela rychle utíkala. Cestu jsme narazili na zoo. Vedoucí se nás zeptali, jestli tam nechceme jí. Protože jsme chtěli tak jsme museli chvíli počkat. Mezitím jsme poobědvali. Měli jsme chleba s paštikou nebo se sýrem. Sedli jsme si na lavičky okolo kašny, která byla vypuštěná, takže jsme se tam trochu vyblbli. A pak jsme šli konečně do zoo. Když jsme zaplatili vstupné tak jsme se rozdělili do libovolných skupinek, ve kterých jsme se mohli procházet po celé zoo. Já jsem byl s malým a velkým Palácem a s Olckem. Byla to sranda, protože Palác vymýšlel zvířatům nové jména např.: plameňák-plamenomeťák,… V téhle zoo měli i bílé tygry. Pak byl sraz u lachtanů, kde je měli krmit. Všichni netrpělivě čekali, až to začne, ale nakonec jsme se dočkali. Přišel pán s kbelíkem ryb a začal je lachtanům házet. Házel jim je i na skluzavku, po které pak jezdili dolů do vody. Bylo to dobré a až to skončilo, šli jsme pryč. Když jsme došli do centra tak jsme tak jsme narazili na spoustu malých obchůdků. Mezi nimi byl i Dragon tak jsme se zeptali, jestli možem si jít něco koupit. Když to vedoucí dovolili, šli si někteří koupit gyros. Pak jsme šli dál a došli jsme na náměstí, kde byli další obchůdky např.:McDonald, Billa,… Tak jsme měli asi půl hodiny rozchod. Pak jsme se měli jít už koupat. Nasedli jsme na tramvaj a jeli jsme plavat. Když jsme dojeli tak jsme ještě kousek šli a pak už jsme tam byli. Chvíli jsme museli sice čekat, než vedoucí všechno zařídí. Když se vrátili, řekli, že se tam můžeme porozhlédnout. Tak jsme se šli podívat co tam mají. Bylo tam toho hodně. Byly tam automaty, u kterých Hong proházel stovku. Pak jsme se šli konečně koupat. Nejdřív jsme museli vystát dlouhou řadu, pak poslouchat strašně (PŘÍJEMNOU) paní JJJ a najít nějakou šatnu pro všechny. Ale pak už jsme konečně plavali a dováděli na tobogánech. Mě ze začátku bohužel bolela hlava, ale pak to naštěstí přestalo. Tobogány byly hrubé, byl tam trychtýř, černý, normální. Byla tam ale taky vířivka, do které jsme si někteří vlezli. Byla tam taky jakoby skála, do které když se vlezlo, tak tam byly takové místnosti, ve kterých bylo akvárko a naproti sedátka, na kterých to bublalo. Místnosti byly propojeny cestami. Byla tam taky sauna a parní kabina. Mezi nima byla cestička ledovou vodou, kterou se muselo projít po sauně. Dále tam byly různé další atrakce. Potom jsme už museli jít. Tak jsme se osprchovali, osušili, oblekli, vzali věci a šli na zastávku, sedli na šalinu a jeli na faru. Cestou někteří už usínali, a když jsme dojeli na faru, dali jsme si večeři a šli chrnětJ.

Vojtěch Rafaja 

SOBOTA – CESTA NA JEŠTĚD

Nejdříve jsme dojeli tramvají na zastávku. Pak jsme si zahráli hru, kdo napíše nejvíc značek aut. Jak jsme došli k lesu, mohli jsme si vybrat cestu delší nebo kratší. Vybrali jsme si delší. Po nějakém čase našeho stoupání si všichni odpočinuli a šli jsme poslední kopec. Jak jsem došel, byl to pěkný pohled. Nakonec jsme cestou zpátky bloudili, ale pak jsme se z toho nějak vymotali a došli přímo na faru.

Luke Hartmann

NEDĚLE - ODJEZD                                  

Vstali jsme v 8 hodin, někteří i později s tím že toto dobrodružství se pomalu chýlí ke konci. Po včerejší velmi namáhavé túře na Ještěd jsme sice všichni pomalu necítili nohy, ale změna času nám dala o jednu hodinu více spánku a to bylo jen dobře.

Po probuzení jsme si sbalili všechny věci a šli na snídani do „suterénu“. Dojídali jsme polévku a na této akci chleba s nechvalně proslulou paštikou. Poté jsme šli na mši o patro výš do pěkně zrekonstruovaného kostelíku. Někteří z nás šli i ministrovat.

Po mši jsme se kompletně dobalili a uklidili. Po doplnění zásob na cestu v suterénu kuchyňky jsme se někteří přesunuli do vedlejší jídelny a posilnili se zbytkem zdejší farnosti pořádané snídaně.

Na této víkendovce už normální jev, že nám ujela „šalina“ a museli jsme čekat na další. Tu se nám povedlo chytit, takže jsme dojeli až k tamnímu nádraží a odtud jeli vlakem do Pardubic na Hl.n.

V Pardubicích na nádraží jsme vyhodnotili celé naše herní snažení a rozdělili odměny. Dále jsme se přesunuli na nástupiště a nastoupili do Expresu směr Olomouc.

Cesta trvala asi 45 minut. Tu jsme strávili úplně namačkaní na sobě u výstupních dvěří coupé. Tam skoro nebylo ani k hnutí a kdykoliv potřeboval někdo projít, byla to ještě horší.

V Olomouci na Hl.n. jsme nastoupili na přímý rychlík do Otrokovic. Tam naše cesta definitivně skončila a rozešli jsme se do svých domovů.

Když tak zpětně přemýšlíme, tato akce byla celkem namáhavá a měla i své stinné stránky, ale trochu pozitiva bysme na ní určitě našli.

Oldřich Tihelka